Lelkováním ke spokojenosti: Proč je důležité, aby se děti uměly nudit

„Mamííí, já se nudím.“ Jakmile rodič zaslechne podobnou větu, většinou okamžitě začne s plánováním nejrůznějších aktivit, které by dítě zabavily. Někteří pak rovnou uvažují o tom, že prcka zapíšou na hodiny hry na harfu, výuku esperanta nebo tréninky triatlonu. Takové občasné lelkování ale není vůbec na škodu, ba naopak. Přečtěte si, proč dětem nuda prospívá.

Jen ho nechte, ať se nudí

V sobotu na fotbal a na výlet do ZOO. V neděli k babičce, do cukrárny na zmrzlinu a večer ještě deskovky. Jestli vaše plány na víkendy vypadají podobně, možná byste měli občas trochu zvolnit. Upusťte od harmonogramu alespoň jeden víkend v měsíci. Prostě žádný plán, jenom volná zábava.

Během takového víkendu nejspíš brzy zaslechnete, že si prcek stěžuje na nudu, což je ovšem dobře. Nuda je totiž prospěšná a na děti má pozitivní vliv. Když jim nenalinkujete každou volnou chvíli, lépe se naučí soběstačnosti a velice brzy přijdou na to, co chtějí dělat v danou chvíli a co je vlastně baví nejvíce.

Neustálý příval zábavy a plánovaných aktivit by v dětech mohl vzbudit dojem, že to stejně chodí i v běžném životě. Navíc by vůči běžným stimulům brzy otupěly a málo která činnost by jim stála za pozornost. Díky lelkování ale zjistí, že existuje nuda a dá se vlastně celkem bezbolestně přežít. Takové poznání určitě zužitkují ve škole, až na ně vykoukne první nezáživná látka.

Neberte dětem bloumání

Pro správný vývoj potřebuje dítě kromě různých naplánovaných podnětů i volný čas, kdy si samo rozhodne, jak ho využije. Ano, občas to znamená, že jen tak bezcílně bloumá nebo sedí v pokoji a nedělá nic zajímavého. A přesně tak je to správně. Při občasném lelkování se totiž naučí s nudou vyrovnávat a pochopí, že se vlastně jedná o celkem běžnou součást života.

Byť se to většinou nezdá, nuda bývá velmi stimulující, hlavně ve chvíli, kdy se dostane na hranici snesitelnosti. Právě tehdy z ní začíná člověk těžit. Přemýšlí o nových věcech, vymýšlí kouzelné světy nebo sahá po knize, kterou už tak dlouho odkládal.

Když si potomek místo neustálého stěžování na nudu jen tak bloumá po domě, nechte ho v tom pokračovat. Není s ním nic v nepořádku a ani se nejedná o rodičovské selhání. Ba naopak. Děti nudu potřebují víc, než si myslíte. Pokud mu dopřejete chvíli nerušeného bloumání, zbaví se napětí a vypiluje schopnost soustředění a sebekontroly.

Učte děti nudě: lelkujte společně

Jestli vaše ratolest nudu razantně odmítá, ukažte mu sami, že na ní není nic špatného. Děti totiž odkoukávají návyky svých rodičů. Takže pokud vás nikdy neuvidí zahálet, jen těžko uvěří, že je to správné.

Sedněte si občas k oknu s čajem nebo kávou a jen tak se kochejte výhledem nebo si sedněte do tureckého sedu, zavřete oči a hluboce dýchejte. Prcek brzy přijde s otázkou, co že to vlastně děláte. Nabídněte mu, ať se přidá a trénujte zahálení společně. Prospěje to vám oběma.

Nudí se prcek, i když to u něj v pokojíčku vypadá jako v hračkářství? Možná má kolem sebe až moc věcí. Přečtěte si, kolik hraček vlastně potřebuje.